Škola boje zvoncovým rapírem s prodlouženou příčkou a kombinací rapír/levoručka, rapír/plášť. Charakteristický je vysoký střeh, pohyb v kruhu, obratné taneční kroky, svislé držení těla a práce s příčkou rapíru.
Španělská škola
Španělský šerm (La Verdadera Destreza) si dlouho udržel pověst neporazitelnosti a vskutku nikdy nebyl poražen, ale vymřel spolu s tím, jak odešla z módy zbraň, na které stavěl – španělský zvoncový rapír. Elegantní rapír byl amalgámem španělského ducha a svědectvím bojového génia mistrů z Iberského poloostrova: jeho dlouhá lehká čepel drží protivníka od těla, jeho zvoncový koš chrání bezpečně nejen ruku, ale při správném použití i tělo, jeho dlouhá příčka zachycuje a odvádí útoky, aniž by se hrot zbraně odklonil od svého cíle. Španělé byli podobně jako Italové velcí příznivci vědy a jejich nauka byla odvozená z geometrických principů, často úzce propojených s tehdy kvetoucí esoterikou, či (v případě Thibaulta) přímo hermetismem. Charakteristickým rysem školy je pohyb v kruhu a tzv. ganancíe, neboli výhody, které umožňují bezpečně zaútočit. Zakládajícím mistrem je Jerónimo Sánchez de Carranza (15. stol., dílo Philosophia de las Armas), na nějž navazuje jeho žák Luis Pacheco de Narváez (16. stol.). Důležitými mistry jsou rovněž Miguel Perez de Mendoza y Quijada, Alvaro Guerra de la Vega a Francisco Lorenz de Rada. Zvláštní pozici zaujímá Girard Thibault, žák Narvaezův, který v r. 1630 vydal v Amsterdamu knihu Academie de l’Espee, podrobný popis španělské školy s doprovodem bohatých ilustrací.
Španělská škola vyučovaná v rámci Magisteria není doslovnou rekonstrukcí jednoho vybraného španělského mistra a jeho terminologie, ale je systematizovaným výtahem a interpretací dobových pojednání, tak aby v maximální míře nejen respektovala charakteristické dobové techniky, ale také umožnila jejich bezpečný nácvik a inscenaci. Systém rekonstruovaný ing. Peterem Kozou je optimalizovaný s ohledem na didaktiku, provázanost a smysluplnost technik a generacím adeptů již slouží jako pevný základ pro další rozvoj – ať již směrem historické rekonstrukce, sportovního a rekreačního úpolu nebo inscenace.
Španělská škola vyučovaná v rámci ateliérů A.K.A. (A.R.G.O.) využívá systém a know-how Magisteria a buduje u žáků především základy správných pohybových návyků, cit pro tempo a vzdálenost a čistotu pohybu. Petr Nůsek A.R.G.O. tento fundament rozvíjí v kategoriích bezpečného výkonu a pohybové kultury. Přednostním hlediskem je na trénincích bezpečnost, bezpečné a vědomé ovládání zbraně a vlastního těla ve standardních i nestandardních podmínkách. Technická náplň tréninků pak spočívá ve výuce pádů se zbraní, manipulaci se zbraní (pohyb, držení, podávání, házení), důraz je kladen na kroky v liniích i v kruhu, základní útoky sekem a bodem se zaměřením na přesnost, včasnost. Pokročilé techniky jako různé pasivní a aktivní kryty, vazby, přenosy, odvety, přenosy příčkou, boj s použitím levé ruky, levoruční dýky či pláště atd. jsou vyučovány v kontextu historickém, úpolovém i inscenačním a žáci se učí nejen vnější formě pohybu, ale i šermířskému myšlení. Díky technické vybavenosti mají žáci možnost používat ihned zapůjčené zbraně a ochranné pomůcky.