Italská škola

Italská škola

Renesanční Itálie vykonává výrazný kulturní vliv na celou Evropu a kromě vědy, literární vzdělanosti a hudby vyváží i šerm. Šermířské nauky vypracované italskými mistry se od sebe navzájem často velmi liší v mnoha směrech a navíc dochází k rychlému vývoji, takže lze jen obtížně hovořit o jedné „italské škole“. Spíše lze mluvit o sérii přínosů – preferovanou zbraní je jednoruční kord či rapír určený převážně pro bod. Renesanční Italové vědecky analyzují lidské tělo a možnosti pohybu a docházejí k řadě objevů, které se stanou trvalou součástí šermu – preferují bod proti seku, vynalézají výpad a školené kroky, jádrem jejich filosofie je tzv. stesso tempo, neboli překvapivý útok do soupeřova útoku. Vzhledem k jednoručnímu držení zbraně se uvolňuje druhá ruka, takže se vyvíjí celá řada technik za pomoci levé ruky nebo levoruční dýky, pláště apod. Prvním doloženým mistrem je Fiore dei Liberi (kniha Flos duellatorum 1409), mezi klasiky náleží Achille Marozzo, Camille Agrippa, Salvator Fabris a Ridolfo di Capo Ferro (poslední dva ca. 1600).

Italská škola vyučovaná v rámci Magisteria není doslovnou rekonstrukcí jednoho vybraného italského mistra a jeho terminologie, ale je systematizovaným výtahem a interpretací dobových pojednání, tak aby v maximální míře nejen respektovala charakteristické dobové techniky, ale také umožnila jejich bezpečný nácvik a inscenaci. Systém rekonstruovaný ing. Peterem Kozou je optimalizovaný s ohledem na didaktiku, provázanost a smysluplnost technik a generacím adeptů již slouží jako pevný základ pro další rozvoj – ať již směrem historické rekonstrukce, sportovního a rekreačního úpolu nebo inscenace.

Italská škola vyučovaná v rámci ateliérů A.K.A. (A.R.G.O.) využívá systém a know-how Magisteria a buduje u žáků především základy správných pohybových návyků, cit pro tempo a vzdálenost a čistotu pohybu. Petr Nůsek A.R.G.O. tento fundament rozvíjí v kategoriích bezpečného výkonu a pohybové kultury. Přednostním hlediskem je na trénincích bezpečnost, bezpečné a vědomé ovládání zbraně a vlastního těla ve standardních i nestandardních podmínkách. Technická náplň tréninků pak spočívá ve výuce pádů a kotoulů se zbraní, manipulaci se zbraní (pohyb, držení, podávání, házení), důraz je kladen na kroky lineární i v prostoru, základní útoky sekem a bodem se zaměřením na přesnost, včasnost. Pokročilé techniky jako různé pasivní a aktivní kryty, vazby, tempové odvety, přenosy, boj s použitím levé ruky, levoruční dýky či pláště atd. jsou vyučovány v kontextu historickém, úpolovém i inscenačním a žáci se učí nejen vnější formě pohybu, ale i šermířskému myšlení. Díky technické vybavenosti mají žáci možnost používat ihned zapůjčené zbraně a ochranné pomůcky.