Německá škola

Německá škola

Tradice školeného šermu založená mistrem Lichtenauerem ve 14. stol. ve střední Evropě. Lichtenauerovo umění (Kunst des Fechtens), zaznamenané v kondenzované a obtížně srozumitelné formě veršovaných naučení (tzv. Zedel/ů) uchovávala, komentovala a rozvíjela řada jeho žáků (Paulus Kal, Hanko Döbringer, Sigmund Ringeck, Peter von Danzig). Mezi vlivné mistry, kteří přímo či nepřímo vycházeli z této tradice, je třeba zmínit zvláště Hanse Talhoffera, jehož dílo bylo populární a je dochováno v řadě verzí. V 16. století nauku rozvíjí Joachim Meyer v duchu a stylu renesančního boje a Paulus Hector Mair vytváří obří a výpravné kompendium boje rozličnými zbraněmi. Vedle dlouhého meče se manuskripty věnují řadě dalších dobových zbraní. Zvláštní pozornost si získává tesák, nejlépe reprezentovaný dílem mistra Lecküchnera, ale i tyčové zbraně, dýka, kombinace meče a pěstního štítku, nacházíme pojednání pro boj na koni, ve zbroji i bez ní.

Německá škola vyučovaná v rámci Magisteria není doslovnou rekonstrukcí jednoho vybraného německého mistra a jeho terminologie, ale je systematizovaným výtahem a interpretací dobových pojednání, tak aby v maximální míře nejen respektovala charakteristické dobové techniky, ale také umožnila jejich bezpečný nácvik a inscenaci. Systém rekonstruovaný ing. Peterem Kozou je optimalizovaný s ohledem na didaktiku, provázanost a smysluplnost technik a generacím adeptů již slouží jako pevný základ pro další rozvoj – ať již směrem historické rekonstrukce, sportovního a rekreačního úpolu nebo inscenace.

Německá škola vyučovaná v rámci ateliérů A.K.A. (A.R.G.O.) využívá systém a know-how Magisteria a buduje u žáků především základy správných pohybových návyků, cit pro tempo a vzdálenost a čistotu pohybu. Petr Nůsek A.R.G.O. tento fundament rozvíjí v kategoriích bezpečného výkonu a pohybové kultury. Přednostním hlediskem je na trénincích bezpečnost, bezpečné a vědomé ovládání zbraně a vlastního těla ve standardních i nestandardních podmínkách. Technická náplň tréninků pak spočívá ve výuce pádů a kotoulů se zbraní, manipulaci se zbraní (pohyb, držení, podávání, házení), důraz je kladen na kroky lineární i v prostoru, základní útoky sekem a bodem se zaměřením na přesnost, včasnost. Pokročilé techniky jako různé pasivní a aktivní kryty, odvety, mnohonásobné útoky, přenosy atd. jsou vyučovány v kontextu historickém, úpolovém i inscenačním a žáci se učí nejen vnější formě pohybu, ale i šermířskému myšlení.